V sobotu 30. března (1968) si vyšli čtyři asi 13-14 letí chlapci na výlet do přírody. Jejich cílem byl kopec Kazničov, sousedící s hukvaldskou oborou. Hoši, neznalí základních pravidel, jak se mají v lese chovat při suchém počasí, jaké právě bylo, zapálili ze zvědavosti suchou trávu. A tak jedno neopatrné škrtnutí zápalky mělo katastrofální následky. Rychlostí větru, který vál, se požár šířil od kultury smrčků, přeskočil na desetileté modříny…
Takto emotivně popisoval dobový tisk jednu z nejdramatičtějších událostí v historii kopřivnického skautingu. Samotní aktéři popisují tehdejší drama trochu střízlivěji a zejména v části o amatérismu, výši vzniklé škody a rozloze zničeného lesa s autorem článku silně nesouhlasí. Každopádně se tento příběh dodnes vypráví u táborových ohňů i na vzdělávacích kurzech, jako připomínka časů minulých a poučení pro časy budoucí.
